Úvod
| Oddělení infoslužeb
| Signall 2
Neslyšící a éra komunismu
| Vzdělávací systém v České republice
| Integrace vzdělávacích systémů
| Systémy dorozumívání českých neslyšících
| Bilingvální přístup ve vzdělávání
| Neslyšící a vysokoškolská studia
| Legislativní zakotvení znakového jazyka
| Nové technologie pro neslyšící
| Jaká je úroveň vzdělání neslyšících
| Tlumočnické služby
| Uplatnění neslyšících na trhu práce
Systémy dorozumívání českých neslyšících
Oficiálně uznané systémy dorozumívání českých neslyšících definuje Zákon č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (novela Zákona č. 155/1998 Sb. O znakové řeči). Centrální roli hraje český znakový jazyk. Jde o „přirozený a plnohodnotný jazyk komunity Neslyšících v České republice, má vlastní gramatiku a strukturu a nemá nic společného s češtinou. Tento jazyk používají zejména prelingválně neslyšící lidé (tzn. ti, kteří se narodili jako neslyšící nebo kteří ztratili sluch v období před dokončením vývoje jazyka, tj. cca do 3 let." (Pevnost…). Neslyšící komunikují primárně v českém znakovém jazyce, jehož znaky se ovšem mohou lišit regionálně, generačně i individuálně, případně i podle sociálního okruhu i pohlaví uživatele.
Ostatní v zákoně vyjmenované komunikační systémy neslyšících vycházejí z českého jazyka. Jsou jimi znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny (tedy výrazná artikulace mluveného slova), písemný záznam mluvené řeči a daktylografiku. Další komunikační systémy jmenované v zákoně, slouží ke komunikaci hluchoslepých osob. Jde o Lormovu abecedu, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metodu Tadoma.
Zákon dává neslyšícím a hluchoslepým právo svobodně si z vyjmenovaných komunikačních systémů zvolit ten, který jim nejvíce vyhovuje, a využívat jej v běžném životě i v systému vzdělávání. Jejich volba musí být „v maximální možné míře respektována“ (Zákon č. 384/2008 Sb.).
Nejrozšířenější z komunikačních systémů založených na českém jazyce je znakovaná čeština. Jde o umělý jazyk vyvinutý slyšícími, který má gramatickou strukturu češtiny vyjadřovanou znaky převzatými z českého znakového jazyka. Každému slovu českého jazyka je přiřazen znak ze znakového jazyka. Součástí komunikace znakovanou češtinou je obvykle artikulace slov ústy – hlasitá nebo bezhlasá. Znakovanou češtinu používají lidé, kteří ztratili sluch po dokončení vývoje jazyka a kteří si v předchozím životě znalost mluvené češtiny osvojili odposloucháním. Pro prelingválně neslyšící je znakovaná čeština cizím jazykem.
Nedílnou součástí českého znakového jazyka a dorozumívání neslyšících je prstová abeceda a to převážně její obouruční varianta. Jednoruční abecedu používají jen slyšící a pod vlivem slyšících logopedů a učitelů v některých případech i neslyšící děti. V komunikaci dospělých neslyšících se jednoruční abeceda nevyskytuje (Vysuček 2009, osobní sdělení). Hlavní využití prstové abecedy je při hláskování cizích slov, jmen, a odborných pojmů, pro které zatím chybí znaky znakového jazyka. Dále slouží ke znázornění specifických gramatických forem při výuce češtiny pomocí znakového jazyka. Ve školách pro sluchově postižené se prstová abeceda začala používat v 70. letech jako jedna z podpůrných metod při rozvoji čtenářských dovedností (Souralová 2009, osobní sdělení), dále byla běžně využívána v individuální logopedické péči (Langer 2009, osobní sdělení). V současnosti je aplikována ve všech přístupech k výuce neslyšících, včetně totální komunikace, o které se v českém prostředí začalo diskutovat od roku 1979 (Doležalová 2006: 89), a bilingválního systému, který je pro ČR aktuální od konce 90. let.
Ve školství je praxe využívání jednotlivých komunikačních systémů roztříštěná a záleží na preferencích vedení škol i jednotlivých pedagogů, na míře sluchového postižení žáků a na tom, do jaké míry sami učitelé znakový jazyk, případně znakovanou češtinu ovládají. V roce 2006 zmapoval Langer (2006) situaci na všech mateřských, základních a středních školách pro sluchově postižené v České republice prostřednictvím rozhovorů s vedením škol a dotazníkového šetření mezi pracovníky. Celkem se dotazníkového výzkumu zúčastnilo 776 zaměstnanců škol (tj. návratnost rozeslaných dotazníků dosáhla 80 %). Langer zjistil, že 33,3 % škol aplikuje orální systém komunikace, 77,8 % systém totální komunikace, 16,7 % škol bilingvální přístup a 11,1 % totální komunikaci s přechodem k bilingvismu (ibid.). Skutečnost, že některé školy uvedly ve výzkumu více systémů současně může souviset s tím, že sluchově postižené děti nedocházejí většinou do konkrétní školy na základě přesné diagnostiky závažnosti jejich postižení a úrovně jejich komunikačních dovedností, ale spíše s ohledem na co nejmenší vzdálenost od místa bydliště. Například i v rámci školy zastávající orální přístup tak může být nutností komunikovat s některými žáky pomocí vizuálně-motorických prostředků. V Langrově výzkumu (2006) ostatně 88,9 % škol uvedlo, že při komunikaci český znakový jazyk používají. Nicméně jen čtvrtina slyšících pedagogů hodnotí svou kompetenci v komunikaci českým znakovým jazykem jako velmi dobrou nebo dobrou. Erudice slyšících pedagogů pro výuku v českém znakovém jazyce je tedy obecně spíše nedostatečná. Přitom slyšící pedagogové představují 95% učitelského sboru na školách pro sluchově postižené (ibid.). Na vysokých školách si studenti mohou požádat o tlumočníka do znakového jazyka nebo znakované češtiny, dle své preference.
Pomocné komunikační prostředky využívané na školách, které se hlásí k totální komunikaci, zahrnují znakovanou češtinu, vizuální kontakt, gestikulaci, všeobecně užívané posunky a mimiku, pantomimu, prstovou abecedu, mluvenou řeč, sluchovou výchovu, odezírání, psanou formu češtiny, kresbu. Konkrétní volba vychází ze situace a preferencí jednotlivých vyučujících.
V některých školách, které vyučují děti s kombinacemi zdravotních postižení, zejména neslyšící děti s mentální retardací, se při komunikaci využívá také znak do řeči (TTT systém), piktogramy, předměty a fotografie. Obecně jsou ale tyto a další náhradní komunikační systémy, např. Makaton, PCS, VOKS (Picture Exchange Communication System) nebo BLISS, aplikovány pouze při práci s mentálně postiženými.
Znakové systémy pro usnadnění odezírání jako jsou dánský systém Hand-Mund, chirografie rozpracovaná v Polsku nebo Cued Speech vytvořená v USA jsou v České republice známy a zmiňovány v odborné teoretické literatuře. Například Cued Speech byla dokonce upravena pro češtinu I. Emmerovou (Hrubý 1999: 70), použití těchto systémů není ale v České republice běžné. Jak říká Doležalová, jako doplňkový systém při tvoření a rozvoji řeči se v ČR využívají zejména „pomocné artikulační znaky“ (PAZ), které vycházejí ze stejného principu, nicméně způsob ukazování se liší a je specifický pro češtinu. Počet znaků odpovídá počtu hlásek mluvené češtiny. PAZ upozorňují na správnou polohu mluvidel a využívají ohmatávání míst rezonance jednotlivých hlásek v oblasti obličeje, krku či hrudníku nebo míst proudění výdechového proudu. Pomocné artikulační znaky slouží v logopedii u dětí předškolního věku, odkud si je někdy děti přenášejí i na základní školu, postupně ale s věkem vymizí (Doležalová 2009, osobní sdělení).
Další literatura:
Doležalová, L. (2006): Vizuální percepce řeči u sluchově postižených. Rigorózní práce. Brno: Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta.
Hrubý, J. (1997): Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu.1. díl. Praha: FRPSP a Septima.
Krahulcová, B. (1996): Komplexní komunikační systémy těžce sluchově postižených. Praha: Karolinum.
Krahulcová, B. (2003): Komunikace sluchově postižených. 2. vydání. Praha: Karolinum.
Kubová, L. (1996): Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí. Praha: Tech-market.
Souralová, E., Langer, J. (2005): Surdopedie. Studijní opora pro kombinované studium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta.
Strnadová, V. (2001): Hádej, co říkám, aneb Odezírání je nejisté umění. Praha: ASNEP.
Vaňková, A. (2007): Sluchové postižení a komunikační techniky v České republice a USA. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.
Zdroje on-line:
Fikejs, J. (2005): Prstová abeceda. (on-line) http://ruce.cz/
Langer, J. (2006): Pracovníci škol pro sluchově postižené a znakový jazyk – zpráva z výzkumného projektu. (on-line) http://www.uss.upol.cz/cz/clenove/profil/langer/clanky/2006-Pracovnici.pdf
Pevnost - České centrum znakového jazyka (on-line) http://pevnost.com
Zákon 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (on-line)
http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu-stejnopisy-sbirky-zakonu.aspx
Zasílání novinek GA:
Novinky
Žádný nebo minimální paušál za zpracování žádostí u vybraných programů podpory
V souvislosti s vyhlášením pravděpodobně téměř posledních výzev bychom Vám rádi předložili nabídku našich poradenských služeb
»» více
13. 1. 2012
Uzavřena spolupráce v oblasti grantového poradenství mezi Telefónica O2 a GRANT ADVISOR
Poslední říjnové dny byla uzavřena spolupráce v oblasti grantového poradenství mezi společností Telefónica O2 Czech Republic,
»» více
6. 11. 2008