Úvod | Oddělení infoslužeb | Signall 2

Neslyšící a éra komunismu | Vzdělávací systém v České republice | Integrace vzdělávacích systémů | Systémy dorozumívání českých neslyšících | Bilingvální přístup ve vzdělávání | Neslyšící a vysokoškolská studia | Legislativní zakotvení znakového jazyka | Nové technologie pro neslyšící | Jaká je úroveň vzdělání neslyšících | Tlumočnické služby | Uplatnění neslyšících na trhu práce

 

Vzdělávací systém v České republice

Nedlouho po založení první školy pro sluchově postižené na světě (roku 1770 v Paříži) otevřela zednářská lóže U sedmi hvězd Pražský ústav pro hluchoněmé v Praze (který funguje dodnes – jako Speciální střední, základní a mateřské školy pro sluchově postižené v Praze-Smíchově). Stalo se tak v roce 1786 a Pražský ústav byl tedy pátým vzdělávacím ústavem pro sluchově postižené na světě (Doležal 2007). Později přibývala v Čechách a na Moravě i další zařízení a před 1. světovou válkou existovala už i síť zvláštních oddělení pro děti předškolního věku, pedopatologických poraden a medikopedagogických klinik. V roce 1938 bylo u nás v provozu 16 vzdělávacích zařízení pro děti se sluchovým postižením (Eurybase 2007/08: 255).

Po nástupu komunismu v roce 1948 byly všechny tehdejší školy zestátněny a počátkem roku 1949 byly děti roztříděny podle stupně sluchového postižení do škol pro „hluchoněmé“, škol pro žáky se zbytky sluchu, škol pro nedoslýchavé a škol pro „hluchoněmé a méně nadané“ (Hrubý 1999: 190). Jiří Langer z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (Langer 2009, osobní sdělení) uvádí, že při této první kategorizaci bylo škol celkem 10 (Praha-Smíchov, Praha-Radlice, Plzeň, Hradec Králové, Valašské Meziříčí, Lipník nad Bečvou – nyní v Olomouci, Ivančice, Praha-Ječná, Valašské Meziříčí, České Budějovice). Do roku 1989 pak přibyly další tři základní školy (Kyjov, Liberec, Ostrava), jedna škola střední (Brno) a jedny jesle (Frýdek-Místek – nyní mateřská škola). V roce 1978 byla kategorizace škol pozměněna na školy pro neslyšící, školy pro žáky se zbytky sluchu a školy pro nedoslýchavé (Hrubý 1999: 198). Systémové zajištění integrace žáků do běžných škol neexistovalo (Eurybase 2007/08: 255) a všechny sluchově postižené děti se vzdělávaly ve speciálních školách.

Možnost pokračovat ve studiu po ukončení základní školy byla pro neslyšící až do roku 1989 velice omezená. Chlapci se mohli vyučit klempířem, krejčím, obuvníkem, malířem pokojů, čalouníkem a strojním mechanikem, dívky krejčovou, obuvnicí a čalounicí. Středoškolské vzdělání s maturitou bylo dostupné jen zlomku neslyšících dětí. V celém Československu existovaly jen dvě střední školy pro sluchově postižené zakončené maturitní zkouškou: gymnázium v Praze a střední průmyslová škola oděvní ve slovenské Kremnici (např. Hudáková 2006).

V roce 1991 bylo Vyhláškou MŠMT č.399/1991 Sb. o speciálních školách a speciálních mateřských školách rozlišení škol dle typu postižení zrušeno a bylo zavedeno jednotné označení „Školy pro sluchově postižené“. Od roku 2005 je na základě Vyhlášky č. 73/2005 Sb. jako nejlepší cesta vzdělávání žáka se sluchovým postižením proklamována integrace do běžné třídy, "...pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy." Speciální školy mají být voleny až v případě žáků, pro než není možné podmínky pro integraci zajistit (Vyhláška č. 73/2005 Sb.). Zda je integrace vhodná pro každé konkrétní dítě a jak má probíhat pomáhá určit individuální poradenství ve specializovaných poradnách na základě Vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (Vyhláška č. 72/2005 Sb.).

V souvislosti s těmito vyhláškami počet žáků ve speciálních školách poklesl. Nicméně ucelená soustava speciálních škol a školských zařízení v ČR stále funguje a zahrnuje: střediska rané péče, speciálně pedagogická centra a mateřské školy pro sluchově postižené, základní školy pro sluchově postižené, střední učiliště, střední odborná učiliště, střední odborné školy a gymnázium pro sluchově postižené. Jsou otevřeny i dva specializované vysokoškolské obory pro sluchově postižené.

V současné době funguje v ČR 13 základních škol pro sluchově postižené, k nimž jsou většinou přidruženy i školy mateřské a někdy i střední. Mateřských škol je celkem 16 a škol středních různého typu a velikosti 11, z nich 5 nabízí maturitní obory (Adresář… 2007, Hudáková 2006, Hudáková 2007, Staňková 2007, Školy pro neslyšící…). Všechny školy nabízejí možnost internátního ubytování.

O děti předškolního věku pečují stře¬diska rané péče, speciálně pedagogická centra a mateřské školy. První dvě jmenované instituce poskytují poradenství rodinám a pedagogům v ob¬lasti metodiky vzdělávání dětí, zejména pro účely posouzení vhodnosti individuální integrace dítěte do běžné třídy.

Na speciálních základních školách je ve třídách snížený počet žáků a školní docházka je z devíti let prodloužena na deset. Školy mohou zvolit orální nebo bilingvální přístup nebo uplat¬ňovat zásady totální komunikace (Souralová, Langer 2005). Učební osnovy jsou ve srovnání s běžnými školami obvykle redukované a do škol pro sluchově postižené bývají v současné době často zařazovány i děti s dalším přidruženým postižením (nejčastěji mentálním).

Nabídka oborů na středních školách pro sluchově postižené se oproti období před rokem 1989 zásadně rozšířila. Existují jak čtyřleté a pětileté obory pro absolventy základních škol, tak nástavbové maturitní obory pro absolventy jiných středních škol bez maturity (např. Hudáková 2006, Hudáková 2007). Maturitní vzdělání mohou zájemci získat na střední zdravotnické škole (obor asistent zubního technika), střední průmyslové škole oděvní, střední pedagogické škole (obor předškolní a mimoškolní pedagogika), střední prů¬myslové škole elektrotechnické (obor výpočetní technik), speciálních středních školách (obory hotelnictví a turismus, informatika v ekonomice), na gymnáziu a v některých nástavbových studijních oborech (v oboru společné stravování, dřevařská a nábytkářská výroba). Pokud jde o učební obory bez maturity, žáci mohou získat kvalifikaci v oborech: mechanik elektronických zařízení, mechanik elektrotechnických zařízení, operátor skladování (logistik), elektrikář, truhlář, klempíř, malíř-natěrač, podlahář, sklenář, zahradník, košíkář, zámečník, lakýrník, kadeřník, dámská krejčová, šička, čalouník, obuvník, tkalec, výrobce nábytku, výrobce keramiky, kuchař, cukrář, pekař nebo výrobce lahůdek a prodavač (ibid.). Kromě toho si neslyšící mohou principiálně vybrat jakoukoliv běžnou střední školu a studovat v integraci. V tom případě mají možnost požádat zřizovatele školy o využívání služeb tlumočníka ve výuce, což ale v praxi většinou naráží na omezené finanční možnosti jednotlivých institucí.

Stejná situace platí pro vysoké školy – integrace do běžné výuky je možná. Pokud jde o speciální studijní obory pro neslyšící, v celé ČR jsou nabízeny pouze dva (mohou je absolvovat i slyšící studenti) - bakalářský obor Výchovná dramatika pro neslyšící v Brně a bakalářský a magisterský obor Čeština v komunikaci neslyšících v Praze na FF UK (blíže viz kapitola o terciárním vzdělávání).

Statistiky docházky žáků do běžných a speciálních škol se různí. Horáková prezentuje data z výzkumu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, podle nějž počet žáků se sluchovým postižením ve speciálních základních školách (ZŠ) zůstával v letech 1991 až 1998 více méně konstantní a pohyboval se kolem 1600 žáků (Horáková 2006: 57). Integrovaných žáků bylo podle jiného citovaného zdroje 322 v roce 1995 a tento počet plynule narůstal na 529 v roce 2001 (ibid: 58). Například ve školním roce 1996/1997 tak bylo přibližně 20 % žáků se sluchovým postižením vzděláváno na základní škole v integraci. Pokud jde o střední školy, bylo k 30. 9. 2000 integrováno 102 žáků a ve speciálních školách se vzdělávalo 357 žáků. Míra integrace tedy byla 22 % (ibid: 62). Za rok 1997 uvádí Hrubý 40 % dětí v mateřských školách (MŠ) v integraci (z celkem 304 sluchově postižených dětí v MŠ), 28 % integrovaných dětí v ZŠ (z celkem 1438 dětí) a 20 % dětí (z celkem 412 sluchově postižených studentů a učňů) integrovaných na středních školách (Hrubý 1999: 53). Na druhou stranu Český statistický úřad uvádí vyšší počty žáků ve speciálních školách – v letech 1990-1994 se pohybovaly kolem 2300 dětí, později jejich počet překročil tři tisíce a v letech 1995-2005 se pohyboval v rozmezí 3500 – 4000 (Český statistický…). Rozdíly v hodnotách mohou být dány tím, že z dat není zcela jasná míra sluchového postižení dětí zařazených do jednotlivých statistik.

Dostupné jsou v některých případech také interní statistiky jednotlivých škol. Například Základní školu pro sluchově postižené v Ostravě-Porubě opustilo v letech 1994 - 2006 celkem 114 žáků. Třicet žáků (26%) bylo přijato do středních škol a středních odborných učilišť pro sluchově postižené, ostatních 84 žáků (74%) bylo integrováno do běžných středních škol nebo středních odborných učilišť. Z dotazování mezi těmito žáky po několika letech však vyplynulo, že by v případě nové možnosti upřednostnili školu speciální (Staňková 2007). Základní školu pro sluchově postižené v Brně opustilo od roku 1994 do roku 2006 celkem 76 žáků, z toho 54 žáků (71%) bylo přijato do středních škol a učilišť pro sluchově postižené. Ostatních 22 žáků (29%) bylo přijato do běžných středních škol nebo středních odborných učilišť. Zdá se, že volba mezi integrací a speciální školou závisí do určité míry na dostupnosti přijatelného oboru na specializované škole v místě bydliště (nabídka v Brně je o něco širší než v Ostravě), kde odpadá dojíždění do jiného města a s tím i pobyt v internátu (ibid.).

O výhodách a nevýhodách vzdělávání ve speciálních školách versus v integraci se v české slyšící i neslyšící společnosti stále vede diskuse – viz kapitola o integrovaném vzdělávání.

Další zdroje:
Adresář služeb nejen pro neslyšící (2007): Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených.
Doležal, F. (2007): Smíchov: 220 let od založení školy. Česká unie neslyšících: časopis Unie 1-2/2007.
Horáková, R. (2006): Analýza tlumočnických služeb pro sluchově postižené. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta
Hrubý, J. (1999): Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu.1. díl, 2. vydání. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených a Septima.
Hudáková, A. (2006): Nematuritní obory na středních školách pro sluchově postižené. Česká unie neslyšících: časopis Unie 11-12/2006.
Hudáková, A. (2007): Maturitní obory na středních školách pro sluchově postižené. Česká unie neslyšících: časopis Unie 5-6/2006.
Hudáková, A., Okrouhlíková, L. (2006): Dítě s vadou sluchu ve speciální škole pro sluchově postižené. Česká unie neslyšících: časopis Unie 1-2/2006
Souralová, E., Langer, J. (2005): Surdopedie. Studijní opora pro kombinované studium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta.
Staňková, R. (2007): Socializace a srovnání profesního zařazení sluchově postižených dětí ze
Základní školy pro sluchově postižené v Ostravě – Porubě a Základní školy pro sluchově postižené v Brně. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.

Zdroje on-line:
Ateliér výchovné dramatiky pro neslyšící v Brně (on-line) http://difa.jamu.cz
Český statistický úřad (on-line)
http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/A8004D3A0F/$File/330706J11.pdf
Čeština v komunikaci neslyšících (on-line) http://ucjtk.ff.cuni.cz/cnes
Eurybase. The Information Database on Education Systems in Europe (2007/08): Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2007/08. (on-line) http://eacea.ec.europa.eu/ressources/eurydice/eurybase/pdf/0_integral/CZ_CS.pdf
Federace rodičů a přátel sluchově postižených (on-line) http://www.frps.cz
Školy pro neslyšící (on-line) http://ruce.cz/links.php?cat=10
Střední škola, základní škola a mateřská škola Hradec Králové (on-line) http://www.neslhk.com/
Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené Holečkova 4, Praha 5 (on-line) www.vuppraha.cz/soubory/ZS_sluch_p_Praha5.ppt, http://holeckova.yc.cz/?page=index
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (on-line) http://www.msmt.cz

Zasílání novinek GA:

Novinky

DotaceOnline.cz a j4bPoradce.cz verze 1.0. budou končit, připravte se na DotaceOnline 2.0.

Bohužel technologické stáří našich současných služeb monitoringu dotací je neúprosné, po dlouhých letech dochází ke změnám
»» více
17. 1. 2018

DotaceOnline.cz

Denně aktualizovaný, komplexní online zdroj informací o všech dotačních příležitostech v ČR. Najdete zde veškeré možnosti
»» více
6. 12. 2016

© 2008 GRANT ADVISOR | Vrchlického sad 4, 602 00 Brno | T: 543 237 286 | E: info@grantadvisor.cz | DotaceOnline.cz | CD Dotace a fondy | j4bPoradce.cz | Poradenství | Programming by Peax