Grant Advisor | DotaceOnline.cz | j4bPoradce.cz | Dotační poradenství

English

Integrace vzdělávacích systémů

Výraznější integrace žáků se zdravotním postižením do běžných škol je v České republice otázkou několika posledních let. Základními dokumenty, které podmínky pro integraci upravily, byla směrnice MŠMT č. j. 13 710/2001-24 k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení z roku 2002 (Směrnice MŠMT…) a školský zákon č. 561/2004 Sb. Později přibyly Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních a Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Tyto vyhlášky stanovily integraci zdravotně postižených jako upřednostňovanou formu vzdělávání a definovaly podmínky pro vzdělávání těchto skupin dětí (Vyhláška č. 73/2005 Sb.), včetně způsobu poskytování poradenských služeb pro ně ve školských poradenských zařízeních v průběhu školní docházky (Vyhláška č. 72/2005 Sb.).

Při speciálních školách byla následně zřizována speciálně pedagogická centra zastupovaná speciálním pedagogem, psychologem a sociálním pracovníkem. Jedním z úkolů těchto center je spolupracovat s běžnými školami a poskytovat jim odborné metodické zázemí, případně i půjčovat kompenzační a didaktické pomůcky, pro podporu integrace postižených dětí do běžných škol. Všechny neslyšící děti musejí před případnou integrací projít vyšetřením v tomto centru nebo v pedagogicko-psychologické poradně, které vhodnost integrace posoudí. Žáci vzdělávaní v integraci následně do Speciálně pedagogického centra pravidelně docházejí a ve spolupráci se školou i rodiči je jim na každý školní rok vypracován individuální vzdělávací plán (IVP). V IVP je mimo jiné stanoveno, zda dítě ve třídě potřebuje speciálního asistenta pedagoga (např. Okrouhlíková, Hudáková 2005, Středisko rané péče…, Z dlouhodobého záměru vzdělávání…). Student střední, vyšší odborné a vysoké školy má právo na bezplatné využití tlumočnických služeb ve výuce.

Legislativa definuje v zásadě dvě formy integrace. Obě jsou podporovány speciální nárokovou dotací škole ze státního rozpočtu na každého integrovaného žáka. Za prvé individuální integraci, kdy je žák vzděláván v běžné škole nebo ve speciální škole pro jiné postižení na základě individuálního studijního plánu. V jedné třídě může být takto integrováno maximálně pět žáků. Za druhé skupinovou integraci, kdy je pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami otevřena samostatná třída vedená speciálním pedagogem, některé vyučovací předměty a mimoškolní aktivity ale děti absolvují spolu s ostatními žáky školy. Žáků se zdravotním postižením může být ve třídě šest až čtrnáct, žáků s těžkým zdravotním postižením jen čtyři až šest (např. Okrouhlíková, Hudáková 2005, Rámcový vzdělávací program). Pro sluchově postižené děti tyto třídy v České republice v praxi bohužel zatím neexistují a integrace probíhá v praxi pouze individuální formou. Okrouhlíková a Hudáková (2005) očekávají, že se o zakládání výukových skupin dříve či později zaslouží rodiče, kteří nežijí v blízkosti škol pro sluchově postižené a své děti nechtějí dávat do internátu.

Výuka v integraci může probíhat různými způsoby, v závislosti na potřebách a stupni postižení dítěte a na možnostech školy. Integrovaní žáci mohou mít zcela stejnou výuku jako ostatní žáci ve třídě. V některých předmětech může dítěti pomáhat asistent nebo tlumočník. Některé předměty může dítě absolvovat odděleně v rámci individuální výuky vedené specializovaným pedagogem. Dítě může mít do rozvrhu zařazeny i speciální doplňkové předměty, např. znakový jazyk, kulturu neslyšících, rytmickou a pohybovou výchovu nebo logopedii (Okrouhlíková, Hudáková 2005).

Integrace je tedy v České republice jednoznačně politicky a legislativně podporována, v běžném životě škol však naráží na praktické a finanční nároky. Ředitel může sice na základě IVP žáka požádat zřizovatele školy o zaměstnání asistenta pedagoga, možnost zřizovatelů vyhovět těmto žádostem je ale omezená. Žák může využívat i vlastního osobního asistenta, který není zaměstnancem školy, musí jej však hradit z vlastních zdrojů, respektive ze státní dotace pro zdravotně postižené. Institut asistenta je tak v realitě základních škol spíše vzácný. Například ve městě Kroměříž byl v roce 2005 počet integrovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (bez bližšího upřesnění typu postižení) v běžných mateřských školách 10 a na základních školách 126. Z nich pouze 2 měli asistenta (Odbor školství, mládeže a sportu…). Langer ve svém výzkumu zjistil, že z 1039 dětí, které byly v roce 2007 vzdělávány v integraci, jich pouze 12 % mělo asistenta nebo tlumočníka (Langer 2008). Další překážky integrace představuje nedokonalá připravenost pedagogů v běžných školách nebo omezené zdroje škol na nákup kompenzačních pomůcek. K určitému rozvoji integrovaného vzdělávání však v současné době dochází díky možnosti škol žádat o dotaci na podporu inkluzívního vzdělávání v rámci dotačních programů Evropského sociálního fondu.

Dostupné statistiky podílu sluchově postižených dětí v integraci a ve speciálních školách uvádíme v kapitole o speciálních školách.

O výhodách a nevýhodách vzdělávání ve školách pro sluchově postižené versus v integraci se v české slyšící i neslyšící společnosti stále vede diskuse. Mezi výhodami integrace je nejčastěji zmiňováno zachování sociálních vazeb dětí s vrstevníky a kamarády v místě, kde žijí (díky tomu, že není nutný přesun do vzdálené internátní speciální školy), příležitost pro navazování kontaktů mimo komunitu neslyšících a silnější podněty pro co nejlepší výkony dětí v konkurenčním prostředí běžných tříd. Nicméně, zapojování do kolektivu slyšících dětí a vytváření hlubších přátelství je velmi nesnadné a v případě neúspěchu bývá pro neslyšící děti zdrojem frustrací. Dobré školní výkony dětí jsou vykoupeny zvýšenou únavou spojenou s vysokými nároky na koncentraci při odezírání a s často velkou ambicí v kolektivu slyšících dětí uspět. Středisko rané péče Tamtam uvádí, že právě kvůli pocitům osamělosti, nepřijetí a neporozumění někdy děti uvažují o přestupu na školu speciální (Středisko rané péče…). I podle Vysučka je osamocenost zásadní problém, kterým trpí všechny děti v integraci. Další je častá nepřítomnost tlumočníka či asistenta ve výuce a nepřipravenost nebo nezkušenost učitelů, kteří se při ústním výkladu látky běžně obracejí ke třídě zády a podobně (Vysuček 2009, osobní sdělení). Pracovníci speciálně pedagogických center, které v roce 2007 dotazoval Langer, jmenují mezi nejpalčivějšími problémy vysoký počet žáků ve třídách, absenci asistentů, nízké komunikační kompetence učitelů i žáků, často chybějící diferenciální diagnostiku žáků (Langer 2008). Doležalová z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity zmiňuje, že mají děti v integraci často problémy s přechodem do 3. třídy základní školy (přibývá učiva české gramatiky a začíná se vyučovat cizí jazyk) a z 1. na 2. stupeň základní školy (ve třídě se střídá větší počet učitelů, učivo – zejména české gramatiky – je náročnější) a může se proto stávat, že se některé děti vracejí na školy pro sluchově postižené. Jednou z nevýhod integrace může být omezený kontakt dětí s komunitou neslyšících, což může mít negativní vliv na schopnost dětí komunikovat ve znakovém jazyce a současně i prohlubovat jejich celkovou osamocenost (Doležalová 2009, osobní sdělení).

Pozitivně zhodnotila výsledky integrovaného vzdělávání Zborteková ve svém výzkumu z roku 1996 (in Horáková 2006: 60), v němž srovnávala skupinu 35 těžce sluchově postižených dětí na základních školách s kontrolní skupinou dětí ve speciální škole. Podle ní mají integrované děti lepší komunikační schopnosti. „Přestože … řečový projev [integrovaných dětí] byl po formální stránce stejně tak málo srozumitelný jako u dětí ve speciální škole, evidentně se snažily, aby jim bylo porozuměno. Pomáhaly si psaním, jednoduchými posunky, kresbou, apod. Jejich řeč byla po obsahové stránce bohatší, slovní zásoba širší, na nové situace reagovaly pohotověji a vynalézavěji. Děti ze speciálních škol byly méně pružné, v případě neporozumění jejich řečovému projevu se spoléhaly na posunky a znaky nebo rezignovaly. Jejich písemný projev … obsahoval hodně chyb. V projektivních technikách výzkumu se hůře vžívaly do nahraných situací, jakoby se hůře uvolňovala jejich fantazie. Učitelé i rodiče hodnotili integrované děti jako dobře adaptované. Dle výzkumu nebyly v obou skupinách zaznamenány výraznější patologické projevy v chování (např. výrazné projevy neurózy, přestože obě skupiny dětí …jsou vystavovány dlouhodobé psychické zátěži.)“ (ibid.: 60). Pozitivně hodnotili výsledky integrace i pracovníci speciálně pedagogických center ve výzkumu provedeném Langerem, ačkoliv dle nich je integrace o něco méně úspěšná v případě dětí s úplnou až velmi těžkou ztrátou sluchu (Langer 2008).

Naopak přednost speciálních škol je spatřována v tom, že speciální pedagogové jsou lépe připraveni na práci s neslyšícími dětmi, lépe rozumějí jejich potřebám a mohou s nimi individuálně pracovat díky nižšímu počtu žáků ve třídách. Sluchově postižení zaměstnanci škol představují pro děti cenné identifikační vzory. Školy bývají vybaveny kompenzačními a didaktickými pomůckami, počítači, některé i skupinovými zesilovači atd. Děti jsou v prostředí vrstevníků, s nimiž mohou plnohodnotně komunikovat a přátelit se. Na druhé straně největší kritika směřuje za prvé ke vzdělávacím programům - jsou obsahově chudší než programy běžných škol a nestimulují děti k co nejlepším výkonům, a za druhé k internátům - vytrhnou dítě z přirozeného prostřední rodiny i z běžného života mnohdy už od tří let do dospělosti, dítě může strádat nedostatkem podnětů a podpory (Hudáková, Okrouhlíková 2006). Podle slov Petra Vysučka by při lepší metodické práci učitelů bylo možné ve speciálních školách využívat vzdělávací program v běžném rozsahu. Na druhou stranu speciální školy částečně doplácejí na rozvoj integrovaného vzdělávání. Děti s dobrými studijními předpoklady jsou svými rodiči podporovány ve studiu v integraci a složení žáků speciálních škol se zhoršuje. Častěji jsou přijímány děti s kombinovanými postiženími, což následně ovlivňuje tempo výuky i vzdělávací cíle a náročnost učebního plánu (Vysuček 2009, osobní sdělení).

Další zdroje:
Horáková, R. (2006): Analýza tlumočnických služeb pro sluchově postižené. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta
Langer, J. (2008): Popis aktuálního stavu na poli integrace dětí se sluchovým postižením. In IX. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami a IV. Dramaterapeutická konference [CD-ROM]. Olomouc: Univerzita Palackého.
Okrouhlíková, L., Hudáková, A. (2005): Dítě s vadou sluchu v běžné škole. Česká unie neslyšících: časopis Unie, roč. 14, č. 11-12/2005, str. 12-13.

Zdroje on-line:
Odbor školství, mládeže a sportu MěÚ Kroměříž (on-line) http://www.mesto-kromeriz.cz
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání MŠMT ČR (on-line) http://www.rvp.cz
Směrnice MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení. Věstník vlády pro orgány krajů, okresní úřady a orgány obcí. Částka 4/2002 (on-line) http://www.msmt.cz
Středisko rané péče Tamtam (on-line) http://www.tamtam-praha.cz/
Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (on-line) http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (on-line) http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf
Z dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. 4. část (on-line) Učitelské noviny č. 15/2005 - http://www.ucitelskenoviny.cz

Studijní materiály

Partneři projektu

Leták (pdf)

Napište nám

Stránky projektu

Zasílání novinek GA:

Novinky

Žádný nebo minimální paušál za zpracování žádostí u vybraných programů podpory

V souvislosti s vyhlášením pravděpodobně téměř posledních výzev bychom Vám rádi předložili nabídku našich poradenských služeb
»» více
13. 1. 2012

Uzavřena spolupráce v oblasti grantového poradenství mezi Telefónica O2 a GRANT ADVISOR

Poslední říjnové dny byla uzavřena spolupráce v oblasti grantového poradenství mezi společností Telefónica O2 Czech Republic,
»» více
6. 11. 2008