Úvod | Oddělení infoslužeb | Signall 2

Neslyšící a éra komunismu | Vzdělávací systém v České republice | Integrace vzdělávacích systémů | Systémy dorozumívání českých neslyšících | Bilingvální přístup ve vzdělávání | Neslyšící a vysokoškolská studia | Legislativní zakotvení znakového jazyka | Nové technologie pro neslyšící | Jaká je úroveň vzdělání neslyšících | Tlumočnické služby | Uplatnění neslyšících na trhu práce

 

Bilingvální přístup ve vzdělávání

Základním předpokladem pro možnost zavádění bilingválního přístupu ve vzdělávání neslyšících je nahlížení na hluchotu ne jako na zdravotní handicap, který je nutné překonat, ale jako na kulturní a jazykovou odlišnost, již je nutno respektovat – a to v rovině filosofické i v rovině přizpůsobení vyučovacích metod (Macurová 1998: 52). Tento předpoklad se v České republice začal postupně naplňovat po roce 1989.

Pro zajímavost lze ovšem uvést, že prvního průkopníka bilingválního přístupu měly české země již před téměř dvěma stoletími. Václav Frost (1814 - 1865), ředitel Pražského ústavu pro hluchoněmé (pátého ústavu svého druhu v Evropě), je zakladatelem tzv. Frostovy nebo Pražské nebo Kombinované metody, která je blízkým předchůdcem dnešní bilingvální metody ze Skandinávie. "Principem je, že v některých předmětech se vyučuje ve znakovém jazyce bez mluvení a v jiných se mluví bez ukazování, protože neslyšící budou muset žít ve světě neslyšících i slyšících" (Hrubý 1999: 123).

V novodobé historii ČR se bilingvální model objevil poprvé v roce 1995. Rodiče neslyšících dětí postrádali příležitosti pro rozvoj komunikačních dovedností jejich dětí ve znakovém jazyce a proto občanské sdružení Federace rodičů a přátel sluchově postižených (FRPSP) začalo pořádat odpolední setkání rodin a zájmové kroužky pro děti, kterých se účastnili slyšící i neslyšící učitelé a rodiče. Tyto aktivity vyústily v roce 1997 v založení Experimentální bilingvální mateřské školy PIPAN. V mateřské škole se praktikoval simultánní bilingvismus – s dětmi pracovaly jak slyšící, tak i neslyšící učitelky a vychovatelky, tři dny probíhala komunikace ve znakovém jazyku a dva dny v jazyku mluveném. Probíhal i nácvik čtení globální metodou, později přiřazováním písmen a čtením jednoduchých vět (Kučerová 2009). Pipan navštěvují neslyšící děti, děti s kochleárním implantátem, s kombinovaným postižením i jejich sourozenci bez postižení. V rámci mateřské školy vzniklo i přípravné předškolní oddělení a v roce 1998 na ně navázalo otevření první třídy základní školy (při existující speciální základní škole pro sluchově postižené v Praze - Smíchově) s vlastním experimentálním bilingválním programem. Ten byl později rozšířen i do dalších tříd školy. Roku 2000 byl bilingvální vzdělávací program pro 1. stupeň základní školy pro sluchově postižené oficiálně schválen MŠMT ČR (Chlumecká…). Na konci devadesátých let začala také Mateřská škola a Základní škola pro sluchově postižené Brno vyvíjet vlastní bilingvální program Cesta a aplikovat jej do práce s dětmi. Později se k bilingválnímu vzdělávání přiklonily i některé další školy.

V roce 2006 provedl Langer výzkum na všech školách pro sluchově postižené od mateřských po střední v České republice a zjistil, že 33,3 % škol se hlásí k orálnímu systému komunikace, 77,8 % k systému totální komunikace, 16,7 % škol k bilingválnímu přístupu a 11,1 % k totální komunikaci s přechodem k bilingvismu. Některé školy přitom uváděly i kombinaci více systémů. 88,9 % škol uvedlo, že používají český znakový jazyk jako komunikační prostředek, nicméně jen čtvrtina slyšících pedagogů (kteří představují 95 % učitelského sboru) hodnotí svou kompetenci v komunikaci českým znakovým jazykem jako velmi dobrou nebo dobrou (Langer 2006).

Názory na kvalitu bilingválního přístupu ve školách, které se k němu hlásí, se ale v České republice různí a praxe na jednotlivých školách není jednotná. Například Vysuček se domnívá, že čistý bilingvismus v České republice zatím téměř neexistuje. Ne ve všech bilingválních školách působí neslyšící učitelé, někde pracují jen asistenti pedagoga. V některých školách není jasné rozdělení rolí mezi slyšícími a neslyšícími, například i znakový jazyk bývá vyučován slyšícími učiteli (Vysuček 2009, osobní sdělení). Doležalová dodává, že paralelní přítomnost slyšících i neslyšících učitelů je v ČR běžná ve speciálních mateřských školách. Na základních školách nebývá obvykle takový počet pedagogů, aby bylo možné paralelní přítomnost obou ve výuce zajistit (Doležalová 2009, osobní sdělení). Na některých školách musejí slyšící učitelé povinně docházet do kurzů znakového jazyka, na jiných však ne (Kučerová 2009, Langer 2006). Pokud jde o asistenty pedagoga, nevedou obvykle výuku sami. Například na základní škole v Brně učí momentálně 26 slyšících učitelů, pouze 1 sluchově postižený učitel (vyučuje matematiku a znakový jazyk) a 4 sluchově postižení asistenti pedagoga. Asistenti jsou každý den alespoň jednu hodinu v každé třídě a vypomáhají jednotlivým žákům podle potřeby. Škola si vytváří vlastní vzdělávací program založený na bilingvismu, ale s využitím zkušeností orální metody i totální komunikace. Ve výuce se používá český znakový jazyk, znakovaná čeština i písemná a mluvená forma češtiny (Kučerová 2009: 61-63).

Nejčastěji zmiňovanými překážkami zavádění bilingvální metody v českých školách jsou finanční omezení, kvůli nimž není možná souběžná přítomnost slyšících i neslyšících učitelů ve třídě, a nedostatek kvalifikovaných sluchově postižených pedagogů – jejich počet se ale bude postupně zvyšovat s tím, jak budou přibývat sluchově postižení absolventi oboru speciální pedagogika na vysokých školách. Jiří Langer z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci dodává, že čistý bilingvismus je v českých podmínkách málo reálný i kvůli různorodé skladbě dětí ve třídách ve smyslu stupně sluchového postižení a případných přidružených vad, která výrazně ztěžuje aplikaci jednotného komunikačního přístupu ve třídě (Langer 2009, osobní sdělení). Dalším předpokladem rozvoje bilingvismu je pokračující zkvalitňování metodiky a praxe výuky znakového jazyka, ve školách samotných i ve vysokoškolské přípravě budoucích slyšících i neslyšících pedagogů a také podpora spolupráce s rodiči dětí. Nejde přitom jen o rozvoj nabídky kurzů znakového jazyka pro ně. Jak upozorňuje například Hudáková „rozhodneme-li se, že své neslyšící dítě budeme vychovávat bilingválně, musíme vědět, že ho musíme vychovávat i bikulturně… To neznamená … také vizualizaci celé domácnosti. Tato velmi důležitá skutečnost bývá rodiči i školou často hrubě podceňována…V praxi to znamená koupit si světelný signalizátor domovního zvonku, telefonu atd., televizní pořady sledovat vždy s titulky, dívat se na pořady pro neslyšící, číst časopisy pro neslyšící apod. Je opravdu důležité činit tak od nejútlejšího věku dítěte, jen tak se tyto činnosti později stanou přirozenou součástí jeho života“ (2001:7).

Další literatura:
Fenclová, J. (1995): Školička PIPAN - výroční zpráva. Praha.
Hudáková, A. (2001): Bilingvismus z pohledu rodičů. Info-Zpravodaj 2001, roč. 9, č. 4, s. 7-9
Krahulcová, B. (2001): Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum.
Kučerová, K. (2009): Bilingvální metoda ve vzdělávání sluchově postižených v České republice a ve Švédsku. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.
Macurová, A. (1998): Základ bilingválního vzdělávání a bilingvismu. Speciální pedagogika 8, 1998, č. 2, s. 52-54
Souralová, E., Langer, J. (2005): Surdopedie. Studijní opora pro kombinované studium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta.

Zdroje on-line:
Chlumecká, E.: Bilingvální vzdělávání sluchově postižených žáků. Obecná charakteristika a srovnání hamburského a českého školního experimentu (on-line) http://ruce.cz/clanky/33
Langer, J. (2006): Pracovníci škol pro sluchově postižené a znakový jazyk – zpráva z výzkumného projektu. (on-line) http://www.uss.upol.cz/cz/clenove/profil/langer/clanky/2006-Pracovnici.pdf

Zasílání novinek GA:

Novinky

DotaceOnline.cz a j4bPoradce.cz verze 1.0. budou končit, připravte se na DotaceOnline 2.0.

Bohužel technologické stáří našich současných služeb monitoringu dotací je neúprosné, po dlouhých letech dochází ke změnám
»» více
17. 1. 2018

DotaceOnline.cz

Denně aktualizovaný, komplexní online zdroj informací o všech dotačních příležitostech v ČR. Najdete zde veškeré možnosti
»» více
6. 12. 2016

© 2008 GRANT ADVISOR | Vrchlického sad 4, 602 00 Brno | T: 543 237 286 | E: info@grantadvisor.cz | DotaceOnline.cz | CD Dotace a fondy | j4bPoradce.cz | Poradenství | Programming by Peax